Postelový myšlenky

Dřív se mi rozjel mozek při usínání; ukládal všechny myšlenky, zážitky a nedořešený problémy do relevantních šuplíčků..

Kolikrát mě napadlo něco fakt dobrýho, ale lenost a hlavně neschopnost to v polospánku zaznamenat vyústily v rozplynutí dané heuréka myšlenky kdesi ve vzdychoprázdnu..

Tolik mě to během let štvalo, že jsem zkoušel i různý triky jako všudypřítomný list s tužkou (nebo mobil) na nočním stolku apod. – nikdy to ale stejně nefungovalo.

(Střih do dnešních dní)

Teď střídavě s Janou uspáváme našeho skoro dvouletýho prvorozence – spí v posteli s náma (jeho postýlka je přidrcnutá k naší).

Když uspávám já, všechna únava dne (a jo, jen se mi smějte, že zatím máme jen jedno a že je to jakoby nic..) mě v tý posteli najednou přepadne a pokaždé upadnu do několikaminutového mikrospánku (aneb člověk se musí hodit do stejnýho stavu, kam chce dostat svýho potomka, že?).

Je to ale úplně jiný, než když jdu skutečně spát.. jakoby moje hlava věděla, že “je to jen na oko” nebo snad můj cirkadiánní rytmus ví, že jsem v posteli nezvykle brzo – třeba o 3 hodiny dříve.

Zkrátka tělo příjemně vypne, hlava ale běží dál. Kolem tma, ticho a klid – ostatní vjemy perfektně utlumený – a tak je možný se soustředit na cokoli, pěkně na plno..

Jsou možná tací, kteří tomu říkají meditace – nevím; tam jsem ještě nebyl.

Užívám si to ale skvěle. Jeden z dalších skrytých benefitů rodičovství. Tyhle malý střípky mě baví objevovat a lovit.